O TOVÁRNĚ LG.PHILIPS V HRANICÍCH
 


 

Oznámením o bankrotu mateřské LGPh se rozběhla pochopitelná mediální vlna, v níž pražské noviny chtějí mít své reportáže o "Philipsu a Hranicích". Tak už jsem si povídal se dvěma novináři a taky studentem, který o sociálně-politickém vlivu investičních pobídek píše práci. Vystaven stále stejným otázkám, připadl jsem na myšlenku napsat souvislejší komentář.

ZROZENÍ ZÓNY: Někdy v srpnu 1999 jsem dělal pro noviny rozhovor s Rudolfem Novákem. Chtěl jsem zjistit, co je to vlastně za člověka. Rozhovor dopadl zajímavě – zde si ho můžete přečíst. Mimo diktafon mi Rudolf Novák tehdy prozradil, že pro chystanou průmyslovou zónu je rozjednán partner, který by investoval - a teď řekl nějakou částku, např. 200 milionů euro. Když jsem to pak probíral s jedním ekonomicky vzdělaným člověkem, začal se smát, protože "to by byla větší investice než ve Škodovce!", tak jsem tuto informaci přiřadil do oddělení "báje", což je útvar, který Rudolf Novák produkuje v poměrně velkém množství. Zanedlouho se ale ukázalo, že jsem se mýlil.
Rudolf Novák se po svém nástupu do funkce starosty v listopadu 1998 nadchl pro projekt průmyslové zóny, která by do Hranic přitáhla podniky, jež by daly práci stovkám Hraničanů. Díky úzkým vazbám se Zemanovou garniturou v ČSSD se mu podařilo nejen zónu vybudovat, ale také pro ni získat "strategického investora" v podobě světoznámé nizozemské společnosti Philips. Takže bez Nováka by tu průmyslová zóna ani Philips nebyli.

PROBLÉMY BUDOVÁNÍ: V letech 1999 a 2000 se provalilo několik hranických kauz, v nichž prim hrály totalitní praktiky dr. Nováka. Dnes by bylo možná výstižnější napsat "paroubkovské praktiky", protože se mi, zdá, že u obou těchto lidí šlo o totéž – o buldozerovitý typ prosazování svých představ, kombinovaný s jistou vztahovačností, tak nepříjemnou u veřejně činných lidí. To nic nemění na tom, že se může jednat o lidi pracovité a v mnoha ohledech také schopné. S přáteli z Příjemného úderu jsme se tehdy velmi angažovali proti těmhle totalitním spádům Novákovy radnice – viz tehdejší stránky Příjemného úderu. V souvislosti s tím také Juračkova strana Hranice 2000 odešla ze zastupitelstva, což ukazuje na to, jak Novák podivuhodně silně ovlivnil budoucí hranickou politickou scénu.
Následně se provalila "kauza Regecová", tedy opět další příklad špinavých praktik namířených proti jednomu "obyčejnému člověku". O budování hranické průmyslové zóny z hranického pohledu jsem tehdy napsal reportáž plnou skutečných čísel, ještě dnes je myslím zajímavá – Průmyslová zóna pro vás i pro nás.

OBČANSKÁ SPOLEČNOST V HRANICÍCH: Zatímco hranická veřejnost žila tím, zda je Markéta Regecová vyděračka, nebo je vyděračem spíše Rudolf Novák, globálnímu ekonomickému a ekologickému rozměru celé průmyslové zóny se nevěnoval v Hranicích skoro nikdo. Smělá Novákova vize zastihla Hraničany naprosto nepřipravené, a teprve když už bylo dávno pozdě, se začaly ozývat smysluplnější kritické hlasy. Jedna věc je totiž nesouhlasit v hospodě či listárně Hranického týdne a druhá věc je nesouhlasit SMYSLUPLNĚ – tedy zapojit se do rozhodování včas a dokázat své námitky prosadit. Proti velmi slabému tlaku "občanské společnosti" bylo poměrně snadné celý projekt prosadit. Zřejmě se tak dokonce dělo i za pomoci nezákonných úředních rozhodnutí, při nichž prostě úředníci "přivírali obě oči". V situaci, kdy průmyslovou zónu buduje město a stát přitom zastupuje např. stavební úřad, který je ovšem součástí městského úřadu, je asi bláhové čekat, že zrovna v Hranicích či Olomouci se najdou úředníci dost důrazní na to, aby hájili jiné zájmy, než jsou momentální zájmy zaměstnavatele. (Toto uspořádání je ovšem šíleným nonsensem a mělo by být odstraněno!)
Dr. Novák jistě nebyl žádným fandou firmy Philips či výroby obrazovek v Hranicích či dokonce záboru zemědělské půdy, ale rychlý zisk v podobě nízké nezaměstnanosti, nových bytů a celkového ekonomického vzestupu regionu považoval za důležitější, než nebezpečí, která číhala o něco dál.

PROBLÉMY PHILIPSU: Vize tří tisíc pracovních míst byla velkolepá a není vinou Novákovou, že nakonec vzniklo jen 1300 pracovních míst a ekonomický vývoj Philipsu "nesplnil očekávání" – signálů, že všechno se nevyvíjí skvěle, bylo víc než dost – postupné usnutí plánu druhé etapy výstavby, opakující se odstávky, množství "zmetků", které bylo veřejným tajemstvím, podivné uskladňování neprodejných kusů v halách zemědělských družstev (nepočítáme-li signály, o nichž "obyčejní smrtelníci" neměli tušení, např. zastavení základního jmění české LGPh hong-kongské bance JP Mogran v roce 2004). Stejně tak není vinou Novákovou, že nizozemský Philips fúzoval s korejskou LG, takže Hraničanům kulturně bližší západoevropský management byl vystřídán zcela odlišnou kulturou asijskou, což na vztahu mezi velkou továrnou a Hraničany moc nepřidalo. Dokonce nebylo Novákovou vinou ani to, že Philips byl do ČR přilákán nemravnými investičními pobídkami, které byly od počátku vnímány jako nehoráznost nejen ze strany místních podnikatelů, ale zřejmě i většiny hranických (a myslím že i českých) zaměstnanců.

SMLOUVY: Smlouva mezi městem a Philipsem je poměrně jednostranná, protože se týká pouze prodeje průmyslové zóny, která stála město 147 milionů (102 milionů z toho ovšem získalo státními dotacemi) a město ji Philipsu prodalo za 400 tisíc – 1 m2 za 1 Kč. Hranice se tedy podílely na "přilákání" investora 45 miliony korun (a pokud by se realizovala druhá a třetí etapa výstavby čekaly by město další rozsáhlé investice – záleželo jen na rozhodnutí LGPh). A zřejmě odtud pramení všeobecná představa, že Philips je tak trochu podnikem všech Hraničáků – odtud pocit, že by se měl víc podílet na sponzorování místních akcí, odtud pocit, že bychom měli o podniku být informováni víc než o kterémkoli jiném soukromém podniku v Hranicích.
Mnohem podstatnější jsou ovšem smlouvy mezi Philipsem a českou vládou, tedy Prohlášení o společném záměru Philipsu a ČR z 29. 6. 2000 a Dodatek k tomuto prohlášení z 30. 6. 2002. Nelze myslím tvrdit, že povinnosti investora byly vymezeny nedostatečně, jenže ani dobrá smlouva nedokáže zabránit možnosti, že společnost zkrachuje...

DOPAD INVESTICE NA HRANICE: Abychom tedy byli spravedliví, musíme při posuzování celé akce brát v úvahu, že při vyjednávání podmínek sliboval Philips mnohem víc, než splnil. Podobně česká vláda slibovala Hranicím mnohem víc než splnila – myslím teď slibovanou podporu výstavby bytů, z níž se realizoval pouze zlomek. Když se ke svým závazkům přestal znát Philips, přestala se k nim znát i vláda. Takže aniž by za to mohla současná radnice (Hranice 2000, Příjemné Hranice a ODS), státních/městských bytů vzniklo v Hranicích mnohem míň, než bylo slibováno. Na očekávání byla též navázána investiční strategie potravinářských řetězců, které se do Hranic přihnaly v nečekaně velkém množství (dnes tu máme šest supermarketů). I to je klad (a zároveň samozřejmě i zápor!), který přinesl Hranicím Philips.
Dokážu si živě představit, že teď modelový Hraničan vykřikuje "jaký klad?!" a přitom on sám si pečlivě vybírá, v kterém supermarketu nakoupí nejlevněji. Tím chci říct, že nejběžnějším klišé "českých názorů" je kriticismus, nikoli věcné uvažování, ale permanentní nasranost. Když se tedy pražští novináři vyptávají kolemjdoucích "pocítili jste příchod Philipsu na síle svých peněženek?" je nasnadě, že se dozví "rozhodně ne", protože vidět klady se u nás nepěstuje. Místo nich si raději pěstujeme přehnaná očekávání.

SHRNUTÍ: Na obecné úrovni nás celý příběh varuje před nadšením z přínosů investičních pobídek. Ty jsou produktem neschopnosti či neochoty vidět, že vysoké zdanění a silná ochrana zaměstnanců ve skutečnosti vede k úbytku pracovních míst a nakonec tak ničí ty, jimž chtělo pomoct. Z této pasti se pak pokouší uniknout zvyšováním počtu státních zaměstnanců a také investičními pobídkami, tedy státní podporou soukromým firmám, slibujícím rychle vytvořit velké množství pracovních míst. Na vině nejsou proradné "nadnárodní koncerny", na vině je hloupost socialistických vlád a především jejich socialistických voličů.
Z místního hlediska je to příběh o odvážné vizi posunout Hranice mezi "velká města". Pokus, který se ovšem zdařil jen zčásti a pokud Philips úplně padne, bude to i neslavný konec tohoto pokusu. Dobré je asi zeptat se, jaká byla alternativa...? Prostě nedělat nic, nechat věci plynout a čekat, jestli Hranice pomalu porostou i bez investičních pobídek, nebo jestli začnou pomalu upadat. I malé ospalé městečko má své klady.

Jiří J. K. Nebeský


 


 
11. února 2006